Klub důchodců Uherské Hradiště

Je krásné ráno, počasí přímo protekční. Obloha modrá, ani zima, ani horko. Jen upřesním trasu UH -  Valtice - Lanžhot - posezení u Osičků. Tento zájezd se stal bezkonkurenčně  nejlepším hitem letošní zájezdové sezóny. Přihlásilo se totiž tolik zájemců, že vydali na 3 autobusy jedoucí ve třech termínech vždy týden po sobě.

Dnes se vydal na cesty autobus č. 2. V pohodě jsme dorazili do Valtic, dočasně se rozloučili s naším autobusem a za chvíli jej vystřídal Vinařský vláček-Moravský drak 2. Účastníků zájezdu bylo 50, ale míst ve vláčku jen 40. 10 dobrovolníků, co se nevejdou, se ale našlo. Možná že někteří byli ovlivněni účastníky zájezdu v autobuse č.1, který vše absolvoval právě před týdnem. Roznesly se nějaké zvěsti o tom, že vláček má úplně tvrdé sedačky (lavice) a na cyklostezkách, po kterých se jede, to strašně drncá (nic není odperováno).

Nasedáme a po krátké cestě je naše první zastávka Dianin chrám – Randez –Vouz. Je to pocta bohyni lovu Dianě a krásná stavba ve stylu Vítězného oblouku sloužila šlechtě k ukončení honů. Byla postavena v letech 1812-1813. Nezbytná fota a pokračujeme. Projíždíme po lesních cyklostezkách a už je tu kaple Sv.Huberta. Tato nejmladší stavba lednicko-valtického areálu (LVA) pochází z r.1855 a je zasvěcena patronu lovců, myslivců a dokonce matematiků. Pokračujeme dál a z lesních cest vjíždíme na prostornou louku, jíž vévodí chrám se sochou Tří grácií. Sousoší je vytesáno z jednoho kusu pískovce. V obloukové stavbě jsou jónské sloupy, v jejichž výklencích se nacházejí sochy vědních oborů a múz.

Jako všude v LVA i zde potkáváme hodně cykloturistů, protože tahle krajina je pro ně úplně ideální. Je totiž krásně na rovině … Tak, vláček zahouká, všichni do vagonků a přes obec Hlohovec se vracíme do Valtic. Dál si to vláček šine do kopce směrem na Úvaly. Odtud je nádherný výhled na celou Pálavu, na Mikulov se zámkem a Sv.Kopečkem. Jen srdce nás, co rádi fotografujeme, skoro krvácelo, protože z jedoucího vláčku se opravdu fotit nedalo. Přes bývalou státní hranici, okolo muzea "Železné opony" projíždíme až do první rakouské obce Schrattenberg. Na první pohled je to stejná vesnička jako z naší strany bývalé hranice i s vinohrady, které ji obklopují. Řidič nás dovezl až za vesnici do malé občerstvovací oázy, což byla taková možná komerční zajížďka. Ale zase jsme byli v Rakousku …Vracíme se do Valtic na místo, z něhož jsme vyjížděli. Tady se setkáváme s malou skupinkou, co nejela. Objektivně musím konstatovat, že varování z předchozího zájezdu byla přehnaná. Ve vláčku to sice házelo, obzvlášť třetí vagónek, ale i ty největší „drncáky“ se daly v pohodě přežít a zvládnout s úsměvem. I tvrdé lavice nás zase tolik neotlačily, protože na všech zastaveních jsme se velmi rychle zregenerovali. Takže – celkový dojem jenom kladný už i vzhledem k tomu, co jsme stihli objet. Jak mi řekl pan řidič, najeli jsme asi 40 km.

Už v kompletní sestavě nasedáme do našeho autobusu, na jehož měkká sedadla si musíme chvíli zvykat, stejně jako na to, že s námi nic nehází. Do Lanžhota to není daleko. Restaurace U Osičků je docela slušný areál, jak s venkovním posezením, tak i s vnitřní restaurací. Mnozí účastníci zájezdu, kteří sledují TV stanici Šlágr, to zde okamžitě poznávají z pořadů, které se zde natáčely a pak vysílaly. Usadili jsme se v moc pěkné stylové restauraci uvnitř a těšíme se na oběd – avizovaný vyhlášený řízek s bramborovým salátem. Jídlo nezklamalo a ještě nás hřálo pomyšlení, že všechny řízky nasmažila jen pro nás přímo paní Jitka Osičková. A že umí nejen ty řízky, ale i krásně zpívá, to dokázala spolu se svým manželem Břeťou Osičkou v programu, který si pro nás připravili. Oni sami naopak vůbec netušili, jak zdatný pěvecký sbor z UH dorazil, protože zpívali snad všichni. Osičkovi nám pak s úsměvem i nějakou tu sloku klidně „přepustili“. Mezi písničkami jsme si vyslechli i povídání p.Osičky o folkloru a lidových zvycích na Podluží i veselé zážitky z jejich cest po světě. A že jich za těch již více než 30 let bylo…

Ovšem co bylo na celém tom pořadu nejlepší, byla i srdečná atmosféra a souznění mezi účinkujícími a námi jako diváky. Prostě to bavilo obě strany a bylo to hodně znát.Také se fotilo o sto šest, protože všichni chtěli mít foto s Osičkovými. 

Tak, vyrovnáme účty a je čas se vrátit domů. Troufnu si tvrdit, že nikdo nebyl zklamán, ba naopak. Naplnila se všechna očekávání a určitě bude dlouho na co vzpomínat.

Tak ahoj zase někdy příště !

Sepsala nadšená Eva Ondryášová, 23.8.2017

9.8.2017 pořádal náš Klub důchodců odložený zájezd do Bratislavy. Prohlídku historické části města obohatila svými znalostmi průvodkyně paní Helena Navrátilová .

Do programu zájezdu byla zahnuta i vyhlídková plavba po Dunaji. V parném létu to byl pro všechny zúčasněné příjemný zážitek.

Napsala Marta Wunderlichová  dne 10.8.2017

Tak jsme znovu na cestách. Tentokrát je zájezd trošku netradiční. V Čechách pod Kosířem probíhají výše zmíněné slavnosti a vzhledem k tomu budeme mít volný režim, co koho bude zajímat. Jedinou organizovanou akcí byla prohlídka zdejšího zámku.  Účastníci zájezdu měli téměř všichni o prohlídku zájem a tak jsme zámek shlédli ve dvou skupinách  jdoucích hned po sobě.  Zámecké interiéry jsou moc hezké, nepůsobí ponuře, ale naopak jsou krásné "prosvícené", k čemuž  jistě přispívá i úžasný světlý leštěný a intarzovaný nábytek.

Po skončení prohlídky byl rozchod a každý mohl jít za tím co ho lákalo. Všichni jsme dostali na ruku "začipované" vstupenky- náramky, které umožňovaly areál zámku a zámecké zahrady opustit a zase se do ní vrátit. Toto bylo velmi praktické, protože zde proslulé muzeum historických kočárů se nachází zcela mimo místo konání slavností. Kdo toto muzeum navštívil, jistě nelitoval. Nacházejí se v něm vzácné historické exponáty. V areálu zámeckého parku bylo také mnoho stánků, kde jsme mohli vidět tradiční výrobu z kůže skla, textilu, dřeva a dalších materiálů. Kdo měl zájem mohl si objednat projížďku historickým kočárem. 

A nyní k samotným slavnostem. Jejich zahájení bylo slavnostní za účasti mnoha historických postav, které byly oděny v krásných dobových kostýmech. Také nechyběli ozbrojené gardy či doprovod vrchnosti na koních nebo lokajové. Jednotlivé části programu pak následovaly po krátkých přestávkách mezi sebou. Kolem 17 hodiny vše vyvrcholilo přehlídkou nádherných koňských spřežení s historickými kočáry a jak říkal průvodce programu šéf muzea pan Václav Obr představili se zde ti nejlepší "mistři opratí". Mezi muži byla i jedna žena, která své spřežení řídila neméně virtuózně, jako její mužští kolegové. Koně zapřažení v kočárech byli různých plemen, ale všichni to byli jedním slovem krasavci. 

Po této prohlídce následovala ukázka rytířských klání. A tady přicházelo ke slovu počasí. Zatím co až do této chvíle bylo slunečné, nad rytíři se začaly stahovat bouřkové mraky. Párkrát i zahřmělo a tak většina účastníků raději areál opouštěla. Náš původní záměr byl zúčastnit se ještě večerní části programu s ohňovou show ve 20.30 hod.s odjezdem až ve 22 hodin., ale pro velmi nejisté počasí jsme se rozhodli odjet dříve. Chvíli se čekalo na 2 zbloudilé ovečky, ale vše dobře dopadlo a v 19.30 hod. jsme vyrazili na zpáteční cestu. Kolem 21 hodiny jsme šťastně přistáli v Uherském Hradišti. A zatím co pod Kosířem spadlo do našeho odjezdu jen pár kapek, tady v našem městě asi popršelo pořádně. Když jsme totiž vystoupili z autobusu, přivítal nás krásně umytý vzduch a ochlazení o kterém jsme si po celý den jen mohli nechat zdát.  

Ale jak je vidno, všechno se zvládlo, každý si přišel na své a odjížděli jsme maximálně spokojeni.  Překonali jsme i to horko a nutno zmínit, že rovněž občerstvení  bylo v areálu opravdu dostatek a to všeho druhu. Nikdo nemusel strádat ani žízní, ani hladem. Prostě jsme zase viděli něco nového, se vším všudy a to také není málo. Takže výletníkům zdar a sílu do dalších krásných zájezdů.

22.7.2017 Eva Ondryášová

17.6. 2017 odjel autobus plný účastníků do Jeseníků, konkrétně do Ludvíkova, který leží mezi Vrbnem a Karlovou Studánkou na týdenní pobyt.  Počasí bylo úžasné, což je v Jeseníkách důležité. Vedoucí připravila téměř na každý den odpolední zájezd. Navštívili jsme lázně Jeseník, přehradu Slezská Harta u Bruntálu, Zlaté Hory s návštěvou zlatorudných mlýnů a kostela Nanebevzetí panny Marie a přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně. Samozřejmě, že nemohl scházet ani každoroční výjezd na Ovčárnu. Ti zdatnější v počtu asi 20 si udělali výšlap na Praděd a ostatní malou  procházku na Barborku. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Karlově Studánce. Každý musel koupit lázeňské oplatky, aby bylo co přivést  domů vnoučatům. I když jsme v Ludvíkově byli již po čtvrté, vždy se sem rádi vracíme a relaxujeme v pěkném prostředí hotelu Koliba obklopeni lesem, kde se velmi dobře dýchá.

12.6 - 14.6.2017 se zúčastnilo 40 našich členů pobytu na chalupách ve Velkých Karlovicích, který našemu Klubu věnovala Nadace Synot. Všichni se vrátili  z pobytu maximálně spokojeni. Ubytování, stravování i pobyt v přírodě všem velmi prospěl. Vzhledem k pěknému počasí jsme tentokrát absolvovali také výlet na Soláň. Velký dík za tuto nabídku patří Nadaci Synot a pracovníkům kteří organizačně pobyt připravili a po dobu pobytu se o nás starali. Účastníci na oplátku poskytli Nadaci finanční dar, který bude použit pro sociálně  potřebné. 

V neděli 11.6.2017 odjel autobus plný zájemců z řad členů KD na koncert "Verbuňk ve fraku"  do Amfíku Bukovina v Popovicích. Všichni moc děkujeme za spolupráci panu Jiřímu Pospíchalovi, který nás na koncert pozval. Mnozí z nás byli v Amfíku poprvé. Strávili jsme v Popovicích krásné odpoledne a odnesli jsme si neuvěřitelný hudební zážitek. 

Dne 10.6. 2017 odjelo 24 našich členů na 12 denní zahraniční dovolenou do Italského San Benedeto del Tronto na palmovou riviéru. Pobyt hodnotili všichni velmi kladně. Jak jinak, když šlo o dobrou a veselou partu,takže srandy bylo až až.  Užili si sluníčka a koupání a vrátili se domů opáleni, odpočati a plni krásných zážitků. Na zpáteční cestě se zastavili na poutním místě Loreto. Tak zase příští rok v Benedetu! 

Je úterý 6.června a zítra vyrazíme na další z důchodcovských zájezdů. Tentokrát máme namířeno do bratrské ciziny, přesněji přímo do Bratislavy. V plánu je prohlídka bratislavského hradu a také projížďka lodí po Dunaji. Podle pokynů bude nejlepší vzít s sebou něco řízků. Jsou trvanlivé a je to marné, zkrátka pochoutka. Takže masíčko z mrazáku a v úterý večer nasmažíme. Dokoupíme ještě na cestu banán nebo jablíčka.

Leč člověk míní a pak je všechno jinak. Před polednem se dozvídáme, že autobus, který nás měl vézt, měl havárku, nelze ho včas opravit tudíž se zájezd ruší. I přes velkou snahu organizátorek nešlo sehnat náhradní dopravu, protože je čas školních výletů a tudíž volných autobusů i řidičů se nedostává.

Teď jen vysvětlit tu poznámku z nadpisu. To zlé je, že tentokrát nikam nejedeme a to druhé ​je, že v mnoha rodinách potencionálních účastníků zájezdu budou ve středu na oběd řízky (mám ověřeno, že nás bude poměrně dost). No není to taky skvělé?

Eva Ondryášová 6.6.2017

Dne 31.05.2017 proběhl na stadionu v Uherském Hradišti  "Seniorský turnaj v petangu". Zájemců o hru bylo o něco méně, než těch kteří přišli povzbuzovat, přesto účast byla nejvyšší za poslední 3 roky, kdy turnaj pořádáme. Celkovou vítězkou se stala Jana Kadlčíková, na druhém místě se umístila Milada Vaculíková a třetí skončila Eva Horáková. Vítězům poblahopřála předsedkyně KD  a předala jim podle  umístění medaile. Na závěr všichni společně absolvovali oběd v restauraci na Krčku. Organizačně turnaj připravila Marie Kocábová. Vítězům blahopřejeme a budeme se těšit na další ročník. Sportu zdar!

Je 16.5.2017 jarní den jako malovaný, na zájezd jako dělaný. Dnešní cíl – Třebíč. Odjeli jsme podle plánu v 7.00 hod. z Uh.Hradiště, směr Brno, Náměšť nad Oslavou, Třebíč. Samozřejmě že jsme museli jet i po dálnici (až po odbočku na Rosice) a ta jako vždy nezklamala. Kolony, opravy… Přesto jsme do Třebíče dorazili před 10 hod. Jako první jsme absolvovali I. památkový okruh židovskou čtvrtí, která je od r.2003 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Naše trasa obsáhla vstup do Zadní synagogy, návštěvu Domu Seligmanna Bauera a procházku po židovské čtvrti se zastavením u zajímavých objektů. Ke všemu nám podala velmi zasvěcený výklad příjemná paní průvodkyně. V Zadní synagoze se na stěnách po zrestaurování zachovaly některé původní nápisy v hebrejštině, v horním ochozu se nachází i model židovského města z doby jeho největšího rozkvětu, což bylo ve 2.polovině 17.století. Ze synagogy jsme prošli do Domu Seligmanna Bauera (z r.1798), kde se nachází expozice židovské domácnosti v horním patře a s hokynářským krámkem přímo v přízemí domu. Poté jsme prošli kolem některých významných domů, např. bývalé židovské školy, na které je dnes umístěna pamětní deska Antonína Kaliny. Tento rodák z Třebíče svou statečností zachránil v době II.světové války v koncentračním táboře Buchenwald 900 chlapců před jistou smrtí. Prohlídku jsme zakončili v tzv. Přední synagoze, která dnes slouží církvi české husitské. Snad jen závěrem k židovské čtvrti lze říci, že po genocidě za 2.světové války židovská komunita v Třebíči zcela zanikla.

Zůstal zde také židovský hřbitov, rovněž zapsaný do seznamu památek UNESCO, ale ten jsme z časových důvodů nemohli navštívit. Při prohlídce židovské čtvrti nám už vyhládlo a tak jsme odešli na oběd do restaurace Lihovar. Vše v pohodě a tak jsme se po krátkém odpočinku odebrali k další památce UNESCA a to k bazilice sv.Prokopa. Za dobu svého trvání od 30.let 13.stol. prošla mnoha peripetiemi od značného poškození přes využívání ke světským účelům až do podoby, kterou má dnes a o kterou se zasloužil zásadní obnovou stavitel F.M.Kaňka v letech 1725-1731. A že je co vidět… Bazilika v románském slohu s prvky gotiky slouží pouze sakrálním účelům a patří ke skvostům církevní architektury v českých zemích. Naprosto úžasně působí všechno zdivo chrámové lodě, neboť je tvořeno žulovými kameny v přírodním stavu (bez jakékoliv omítky). Paní průvodkyně podala zajímavý výklad a nakonec nás zavedla i do krypty, která se nachází pod bazilikou a je ve stejném slohu. Jen tu bylo trochu zima … Přesto si myslím, že prohlídka baziliky byla onou pověstnou třešničkou na dortu, tedy tím nejkrásnějším, co jsme viděli.

Po hodince osobního volna si nás na Žerotínském náměstí vyzvedl pan řidič, čas se naplnil, nikdo nechyběl a tak jsme se mohli vrátit domů. Jen malá poznámečka – i po dálnici to tentokrát jelo jako po másle, po ranních problémech ani památky.

Co říci závěrem: počasí nám vyšlo krásně po celý den, hodně jsme se dozvěděli a věřím, že i celková spokojenost vyšla naplno. Tak zase někdy příště. 

Zapsala: Eva Ondryášová, 16.5.2017